Naše děti už dlouho sní o tom, že nasednou do letadla a proletí se jako ptáci. Toužily vyzkoušet, jaké to je – ocitnout se najednou v jiném světě, tisíce kilometrů daleko. A upřímně? I my jsme měli svůj dávný sen. Už před lety jsme si s Mirečkem slíbili, že až jednou budeme mít děti, ukážeme jim ty dechberoucí národní parky a přírodní divy Ameriky. Ale také jsme chtěli počkat, až budou mít věk, kdy si z toho něco odnesou. A loni na podzim jsme si řekli – teď nebo nikdy.

Rozhodnutí padlo rychle. Za pár týdnů jsme měli zarezervované auto, vyřízené nové pasy pro kluky, zažádali o ESTA, koupili letenky – a bylo to. Od té chvíle už nešlo couvnout. Začali jsme se těšit, koukali na dokumenty o USA, vyhledávali inspiraci, ale žádný pevný itinerář jsme neplánovali. Tak jako vždy – necháváme cestu, aby si nás vedla sama.

Letos jsme opustili naši milovanou „domácí základnu“ – Fešáka, náš dům na kolech – a vydali se do úplně jiného světa. Ale děláme to spolu, jako rodina. A možná právě v tom je ta největší hodnota celého dobrodružství – ne v tom, kde přesně jsme, ale že jsme tam společně.

Každý den je nový, plný objevů. A my se snažíme naplno vychutnat každý okamžik, protože sny… ty jsou tady od toho, aby se plnily.