Víkend na Raxalpe
7.5. - 11.5.2025
naučné stezky
přechod pohořím Raxalpe
Z Lesa smyslů do chladné krásy Mürzer Oberland
Ještě před týdnem jsme se potili na kolech v okolí St. Pölten, teď jsme se ale ocitli v úplně jiném světě. Prodloužený víkend trávíme v oblasti Mürzer Oberland – kraji hor, lesů a ticha. Počasí tentokrát přeje spíš horkému čaji než opalování, ale to nás rozhodně neodradilo. Tady totiž příroda mluví i bez slunce.
Jedním z nejsilnějších zážitků byla návštěva naučné stezky Les smyslů. Trasa nabízí 23 zastavení a každé z nich nás na chvíli zpomalilo. Poznávali jsme různé druhy stromů, zaposlouchali se do zvuků lesa, zastavovali se na místech určených k odpočinku a tichému vnímání okolí. Není to stezka, kterou chcete „projít“ – je to stezka, kterou chcete prožít.
Největším překvapením byl dutý strom, do kterého se dá vlézt a zahrát si na struny ukryté uvnitř. A pak přišel malý lesní zázrak: jeden z nás přejel rukou po letokruzích kmene, druhý přiložil ucho na opačný konec – a zvuk se stromem přenesl skrz naskrz. Jednoduchý moment, který ale připomněl, jak silné a živé je propojení mezi přírodou a námi.
Deštivý pátek v kraji sklářů a tichých stezek
Páteční ráno nás probouzí jemný déšť, který tiše bubnuje na střechu karavanu. Místo schovávání se do tepla ale oblékáme bundy, utahujeme pohorky a vyrážíme ven. Čeká nás procházka z malebného Neubergu do nedalekého Krampenu a zpět – zhruba jedenáct kilometrů klidné chůze alpskou krajinou. Svěží zeleň, mlha mezi stromy a ticho přerušované jen deštěm dávají cestě zvláštní kouzlo, díky kterému kilometry ubíhají překvapivě rychle.
Po návratu si necháváme čas na samotný Neuberg. Městečko je proslulé sklářskou tradicí a sklo tu opravdu potkáte na každém kroku – ve výlohách, v detailech domů i ve veřejném prostoru. Celá obec působí, jako by byla jemně rozzářená proskleným uměním.
Na oběd se vracíme do karavanu, dopřejeme si krátký odpočinek a pak už pokračujeme dál. Další zastávkou je Altenberg an der Rax, kde nás čeká naučná stezka věnovaná biodiverzitě a ochraně přírody. Čtrnáct interaktivních stanovišť postupně odhaluje místní biotopy i to, jak se proměňují pod vlivem klimatických změn. Stezka, která je součástí přírodního parku Mürzer Oberland, nabízí nejen informace, ale hlavně prostor k zamyšlení.
Jedno ze stanovišť se věnuje vymírání druhů – a právě to kluky zasáhlo nejvíc. Vidět člověka jako jeden z ohrožených druhů bylo pro ně silným momentem. Cestu zpět jsme tak strávili debatou o tom, co může každý z nás udělat, aby planeta měla alespoň o něco lepší šanci.
Večer usínáme s hlavou plnou dojmů. Od tichého deště přes zelené lesy až po příběhy o přírodě, která si naši ochranu víc než zaslouží.
Panoramatické výhledy v pohoří Raxalpe
Sobotní ráno začíná přesně podle plánu. Už večer jsme měli všechno připravené – lístky na lanovku Raxseilbahn zarezervované a jasný cíl před sebou: celý den strávit na nádherné náhorní plošině Raxalpe. Brzké vstávání, rychlé balení batohů, turistické oblečení a vyrážíme směr lanovka. Klukům se do toho zpočátku moc nechtělo. Ranní nadšení ještě zůstalo někde v peřinách. Jenže stačilo pár minut nahoře a první větší skalní útvar, který šel přelézt a prozkoumat – a bylo po stížnostech. Najednou jeli na plný výkon, jako by ani nebylo ráno.
Počasí nám přálo celý den. Slunce svítilo, ale vyšší nadmořská výška držela příjemné ochlazení, takže se šlo naprosto skvěle. Raxalpe nás nadchlo hned od prvních kroků – otevřené výhledy na všechny strany, pohodové hřebenové cesty, sem tam akčnější pasáže, které kluky bavily nejvíc. Ideální terén na celodenní toulání bez spěchu. Nakonec jsme nachodili přes 16 kilometrů a dolů sjeli až poslední lanovkou dne. Malý praktický tip pro všechny, kdo se na Rax chystají: při nákupu lístků – ať už online nebo na místě – je potřeba zvolit konkrétní čas výjezdu i sjezdu. Hodí se s tím počítat dopředu, hlavně pokud plánujete dlouhý den nahoře.
Večer jsme zaparkovali karavan v Reichenau an der Rax, hned vedle dětského hřiště. A právě tam se odehrál další malý zázrak. Po celodenní túře, kdy jsme čekali maximálně klid a nohy nahoře, kluci ještě hodinu běhali, lezli, závodili a využili každý kout hřiště, jako by žádných 16 kilometrů neexistovalo.
A přesně v těchto momentech si uvědomujeme, jak skvělí parťáci na cesty z nich rostou. Jasně, občas zazní, že bolí nohy nebo že už nemůžou. Ale nakonec vždycky ujdou víc, než jsme plánovali – a s úsměvem. A to je ten hlavní důvod, proč to celé děláme.
Po stopách vody, která teče až do Vídně
Na závěr našeho rodinného víkendu jsme si v neděli, těsně před odjezdem domů, dopřáli ještě jednu krásnou zastávku. Zamířili jsme do údolí řeky Schwarza, kde se krajinou nenápadně vine malebná trasa zvaná Wasserleitungswanderweg, známá také jako 1. Wiener Wasserleitungsweg.
Tahle pohodová stezka v Dolním Rakousku kopíruje historickou trasu první vídeňské vysokohorské vodovodní přívodní cesty. Ta vznikala v letech 1869–1873 za vlády císaře Františka Josefa I. A co je na tom nejzajímavější – tahle inženýrská perla slouží svému účelu dodnes. Čistá pramenitá voda z oblasti Rax–Schneeberg stále proudí až do Vídně a zásobuje její obyvatele.
Samotná trasa je nenáročná, ideální i pro rodiny s dětmi, a krásně kombinuje přírodu s technickou historií. Klid řeky, lesy kolem a vědomí, že kráčíme po cestě s více než stopadesátiletým příběhem, dodávají procházce zvláštní kouzlo.
Třešničkou na dortu byla návštěva místního vodárenského muzea. Přivítal nás neuvěřitelně milý pán, který má muzeum na starosti, a s nadšením se pustil do vyprávění o tom, jak celý systém funguje. Kluky sice dlouhý výklad příliš neoslovil, ale rychle se našlo řešení. Místo teorie nás vzal ven a ukázal nám to nejzajímavější přímo v terénu. Díky tomu jsme se dostali až do nitra prvního vodojemu, odkud vede vodní trasa až do samotného centra Vídně. Silný zážitek a krásná tečka za víkendem, který znovu potvrdil, že i zdánlivě nenápadná místa dokážou překvapit – když se u nich na chvíli zastavíte.
