Vánoce 2025
26.12 - 4.1.2026
lyžování – Kreichsberg, Turracher, Zauchensee
farma Alpaka
Schladming
Rodina, tradice a cesta za zimou
Vánoce máme moc rádi. Letos ale byly jiné. O něco tišší, možná smutnější – i když u štědrovečerního stolu by to člověk na první pohled nepoznal. Všichni se snažíme jít dál a zároveň si držet to, co je pro nás důležité. Tradici, že Vánoce patří rodině a že bychom měli být spolu.
A tak se nás i letos u štědrovečerního stolu sešlo opravdu hodně. A za to jsme nesmírně vděční. I přes drobné nemoci jsme Štědrý den zvládli na jedničku. Jediné, co mu chybělo k dokonalosti, byla opravdová zimní atmosféra. Sníh, mráz, křupání pod nohama.
A právě proto jsme se rozhodli, že si zimu musíme někde najít. Už 25. prosince jsme se vrátili domů, vybalili dárky – a začali znovu balit. Tentokrát naše obytné auto. Čekal nás týdenní zimní únik, kombinace lyžování a zimní turistiky, přesně tak, jak to máme rádi. Protože někdy stačí jen změnit místo, aby člověk znovu našel klid, ticho… a zimu, která letos doma prostě nebyla. ❄️🚐
Když se sjezdovka rozzáří
Večerní příjezd na Kreischberg byl tentokrát zcela záměrný. Několikrát za sezónu se tu koná pisten show, kterou už jsme měli možnost zažít – a přesto nás pokaždé znovu nadchne. Program se odehrával přímo na sjezdovce u spodní stanice lanovky. Jako první se představila místní lyžařská škola spolu s instruktory. Nechyběly ukázky synchronizovaného slalomu, jízdy ve dvojicích, trojicích a dokonce i čtveřice lyžařů na jedněch lyžích. Následoval efektní sjezd světelných jezdců a dětí z místního lyžařského oddílu, který rozzářil celou sjezdovku.
Vrchol večera pak patřil místním rolbám – jejich choreografie byla stejně působivá jako precizní. Celý program doprovázela skvěle zvolená hudba a vše symbolicky zakončil menší ohňostroj, který se odrážel od zasněžených svahů. Poté co rolby přijeli dolů, měli jsme možnost do vše nakouknout, sednout si do nich a na chvilku se tak vcítit do role rolbaře.
Po zhruba dvou hodinách jsme byli promrzlí až na kost, a tak přišla vhod vidina vyhřátého karavanu. Ještě než jsme se zachumlali do peřin, přivítali jsme vedle sebe kamarády ze Slovenska, kteří se k nám na část cesty přidali. Večer tak skončil přesně tak, jak má – v teple, s přáteli a s hlavou plnou zážitků.
Skvělý Kreichsberg
Poslední dva dny trávíme přesně tam, kde je nám nejlíp – v lyžařkách, na sněhu a s větrem ve tváři. Sjezdovky brázdíme křížem krážem, občas tam, občas zpátky, někdy jen proto, že „tamhle to prostě vypadá dobře“. Každý den máme v nohách kolem třiceti kilometrů a kupodivu se ráno znovu těšíme, až si zase připneme lyže.
Počasí si z nás dělá legraci, jak moc je dokonalé. Modrá obloha, slunce, sníh jako z katalogu a výhledy, u kterých se člověk musí aspoň na chvíli zastavit a říct si: „Jo, přesně kvůli tomu jsme tady.“ Největší radost nám ale dělají kluci. Energie mají na rozdávání a brzdy jako by nechali doma. Je krásné sledovat, jak z nich vyrostli plnohodnotní parťáci na svahu. Už žádné čekání dole, žádné „tatííí, já už nemůžu“. Teď se řeší hlavně styl, rychlost a to, kdo zajede hezčí oblouk.
Rakouské lyžování máme rádi právě pro tuhle pohodu. Všechno tu funguje, svahy jsou perfektně připravené a člověk se může soustředit jen na to podstatné – jezdit, smát se a být spolu. A večer? Unavené nohy, spokojené úsměvy a tiché přikyvování, že dnešek stál za to.
Zimní výprava na farmu
Dnes jsme si vyhlásili rest day. Ne pro tělo, ale pro lyže. Místo svahů nás čekalo malé zimní dobrodružství – pěší výprava do vedlejší vesnice, na farmu, kde vládnou alpaky a králíci.
Přidali se kamarádi i jejich děti a společně jsme vyrazili na zhruba šestikilometrovou cestu krajinou, kterou zima sevřela pevně do svých ledových prstů. Mráz zalézal pod rukavice i za nehty, dech se měnil v obláčky páry, ale ticho zasněžených luk a stromů bylo tak silné, že nás táhlo pořád dál.
Když se před námi konečně objevila farma, děti vystřelily vpřed jako šípy. Během pár vteřin už stály ve výběhu a s rozzářenýma očima krmily králíčky místními granulemi. A pak se objevily ony. Alpaky. Sebevědomé, zvědavé a nečekaně drzé. Procházely se mezi námi, zkoumaly nás pohledem a s klidem sobě vlastním dovolily, abychom se dotkli jejich neuvěřitelně hebké srsti. Jako by samy věděly, že jsou hlavní hvězdou celé výpravy.
Po dávce smíchu a chlupatých setkání jsme se uchýlili do zázemí farmy. Horké kafe zahřálo zkřehlé ruce i duši a na chvíli jsme zapomněli, že venku stále vládne zima. Jenže dobrodružství ještě nekončilo. Čekaly nás další dva kilometry k vlakové zastávce.
Zpáteční cestu jsme zvládli stylově – místním vláčkem, který nás v příjemném teple dovezl zpět k obytce. Ještě rychlá civilizační zastávka v obchodě, doplnění zásob před Silvestrem… a pak už jen cesta vzhůru do hor.
Tam, v mrazu kolem −12 °C, se chystáme přivítat konec letošního roku. Tam, v horském tichu, ho také zakončíme – s hlavou plnou klidu, smíchu a vzpomínek, které zůstanou.
Sladký rituál
Jsou jídla, která k zimě a horám prostě patří. A pak je tu germknödel – stálice našich lyžařských výprav. Kromě horké polévky nesmí minimálně jednou během zimního lyžařského tripu chybět.
Nadýchaný kynutý knedlík plněný povidly, přelitý máslem a posypaný mákem s cukrem je přesně tou odměnou, na kterou se těšíte po několika hodinách na svahu. Zahřeje, dodá energii a na chvíli zastaví čas – ideálně na slunné terase horské chaty se zasněženými vrcholky kolem. Není to jídlo na dietu, ale na horách se na kalorie nehraje. Ty se rychle promění v další oblouky. A právě proto germknödel k zimnímu lyžování neodmyslitelně patří.
Silvestrovská výzva
Jak už je u nás zvykem, po Vánocích neválíme šunky doma, ale vyrážíme testovat zimní limity. A to nejen našeho Fešáka, ale hlavně nás samotných. Obytné auto sice máme, ale žádné extra zateplení ani zimní palác nečekejte. V obytném prostoru je díky plynovému topení krásně teplo… ovšem jakmile otevřete skříňku nebo sáhnete pod sedačku, máte jasno – mrazák level expert. Oblečení díky chladu drží svůj poskládaný tvar, jídlo chladí a komfort? No… řekněme, že tohle hobby není pro každého. A proč to celé píšeme? Protože letošní Silvestr byl fakt extrém.
Ráno nás přivítalo –13 °C a azuro. Ideální počasí říct si: „Jo, dneska to půjde!“ Skočili jsme do lyží a vyrazili na sjezdovky Turracheru. První dvě hodiny pohádka. Pak ale dorazil vítr, který nám velmi rychle vysvětlil, že příroda má smysl pro humor. Červené tváře, promrzlé prsty a pocitová teplota někde kolem –18. Končetiny dávaly jasně najevo, že už by raději byly doma v teplých ponožkách. Sjezdovky byly perfektně připravené, místy ale vyfoukané až na led. Pro kluky občas malý boj o přežití, ale i tak jsme si to náramně užili – i když některé části těla jsme přestávali cítit.
Mráz nás utahal víc než celodenní maraton, takže po jídle přišel program „karavan – teplo – horizontální poloha“. Malé šlofíky povoleny. Po západu slunce jsme s kamarády dětem udělali malý ohňostroj, aby měly pocit, že Silvestr se slaví i před půlnocí. A dobře jsme udělali. Krátce před dvanáctou se z alkovny ozvalo: „Maminko, nechej nás spinkat.“ Mise uspání dětí úspěšně splněna. Rodiče se ale i v mrazivé noci statečně sešli. Pár přípitků, novoroční ohňostroj, telefonáty rodině a pak už hurá zpátky do Fešáka. Teplá postel na parkovišti pod sedlem Turracher zněla jako luxusní wellness.
nebo míň?
Vstup do roku 2026
Hned ten první den jsme vyrazili na půldenní procházku po zamrzlém jezeře Turracher. Led držel, slunce svítilo a děti si to užívaly naplno. Téměř dvě hodiny se klouzaly po hladině, smály se a vůbec se jim nechtělo zpátky na břeh. Procházku jsme zakončili krátkou, ale překvapivě zajímavou návštěvou muzea krystalů.
S přicházejícím soumrakem jsme sbalili našeho fešáka na kolech a sjeli dolů do údolí. Mrazivé počasí totiž auto chladilo neuvěřitelným tempem, a tak bylo potřeba doplnit plyn. Ráno proběhla rychlá výměna plynové lahve, klasická ranní rutina a už jsme si to svištěli na sever – směr Flachau–Zauchensee. Po cestě jen krátká svačina a pak už hurá na svah. Sluníčko svítilo, teplota se blížila k nule a lyžování bylo doslova za odměnu. Během tří hodin jsme měli v nohách skoro třicet kilometrů a kluci jezdili jako motorové myšky – energie na rozdávání.
S poslední jízdou se ale obloha začala zatahovat a přišlo sněžení. Spát přímo pod lanovkou nás tentokrát nelákalo, a tak jsme našli kouzelné místo na krásné rakouské farmě, asi tři kilometry od sjezdovky. Klid, ticho, padající sníh… ideální tečka za dalším parádním dnem na cestách.
Končíme stylově
Poslední den v Alpách. Ten zvláštní moment, kdy už víš, že se blíží cesta zpět, ale ještě si chceš každou minutu vychutnat naplno. Ráno trávíme přesně tam, kde to máme rádi – na naší oblíbené farmě u Flachau. Vychutnáváme si poslední výhledy, horký čaj do studených rukou a pomalu, bez spěchu, začínáme plánovat cestu domů.
Než ale Alpy definitivně opustíme, čeká nás ještě jedna zastávka. Schladming. Tady si dopřáváme zhruba pětikilometrovou procházku momentálně otevřenou soutěskou Talbachklamm. A je to trefa do černého. Ledopády visící ze skal, tiché zamrzlé kouty a hra světla v ledu vytvářejí podívanou, jakou dokáže nabídnout jen příroda v plné zimní síle. Každý krok nás nutí zpomalit, zastavit se a jen tiše koukat. Po více než deseti chladných dnech strávených v alpské divočině nás čeká ještě jedna zastávka v podobě teplé vody, což je balzámem pro tělo i duši. Přesně ten druh odměny, kterou si na cestách člověk umí vychutnat naplno.
A pak jsou tu výhledy na Dachstein. Ty jsou pokaždé stejně dechberoucí – a zdá se, že se nám snad nikdy neokoukají. Je dost možné, že se sem brzy znovu vrátíme. Dachstein je totiž kouzelné místo s opravdovou zimní atmosférou, která se člověku dostane pod kůži… a už tam zůstane.
