Co nás čeká v létě?
Splněný sen o rodinném dobrodružství
Psal se rok 2013, kdy jsme s Mirou, tehdy ještě jako bezdětní dobrodruzi, poprvé okusili magii západu USA. V horkém červenci jsme přistáli v rozpáleném Denveru a na následujících 3,5 týdne se ponořili do světa národních parků. Putovali jsme po majestátních horách, brodili se písečnými dunami a ztráceli se v hustých lesích. Každý národní park, každá scenérie nás naprosto uchvátila. V tu chvíli, uprostřed té divoké krásy, jsme si dali takový tichý, nepsaný slib. Až jednou budeme mít děti, až budou dost velké na to, aby si z cest něco odnesly, vrátíme se. Vrátíme se, abychom jim ukázali tu nádheru, která nám tehdy vzala dech. A ten čas se konečně blíží…
Plány, které se rodí (a někdy i mění)
Říjen loňského roku: Doma u mapy panuje nezvyklý ruch. Obvykle naše letní výpravy, zvlášť ty skandinávské z posledních čtyř let, vznikají spíš spontánně. Hlavně zajistit trajekt a pak už se necháme vést intuicí. Ale letos je to jiné. Kluci už povyrostli, a tak jsme s nadšením začali kout plány na pořádné letní dobrodružství. V hlavě nám krystalizovaly hned tři velké cesty, všechny s vidinou osmi týdnů na cestách – celých prázdnin!
První na řadě byl Island. Ta drsná krása nás vždycky lákala. Jenže realita trajektů nás rychle zchladila. I kdybychom rezervovali rok dopředu, cena by byla astronomická. A nakonec nás odradila i omezení ohledně kempování „na divoko“, které je tam dost striktní.
Pak přišla na řadu Aljaška. Půjčit si v Anchorage auto s možností přespání, projet tu obrovskou divočinu, a pak se přes Kanadu dostat až do USA, kde bychom auto vrátili v Seattlu. To znělo jako sen! Jenže ouha, narazili jsme na problém s půjčovnou. Na tak dlouhou dobu nám auto nechtěli půjčit s možností vrácení v jiném státě. Škoda, tenhle plán měl obrovský potenciál. Možná ale nakonec někdy na tento plán dojde, ale se svým autem.
Vzhůru za splněným snem (a obří károu!)
Listopad loňského roku: Po dvou „původních nápadech“ v podobě Islandu a Aljašky konečně přišel na řadu ten třetí plán. Ten, který v nás hřál už dlouhých dvanáct let. Návrat na západ USA! A tak jsme se do toho s vervou pustili.
První a nejdůležitější bylo vyřešit dopravu. Osobák nepřipadal v úvahu. Chtěli jsme být co nejvíce soběstační, a tak jsme hledali co nejkompaktnější variantu… až jsme skončili u pořádného amerického karavanu! Upřímně, tyhle „pojízdné garsonky“ jsou kapitola sama pro sebe. A co je na tom nejzajímavější? Čím většího si pronajmete, tím je to paradoxně levnější!
Naštěstí se nám už v listopadu podařilo najít ideálního korába, který by naše dobrodružné plány unesl. Bez váhání jsme ho zarezervovali. A tak koncem listopadu odstartovala ta pravá, velká plánovací horečka naší letní výpravy za americkým snem. Už se nemůžeme dočkat, až s kluky projedeme ty místa, která nás před lety tak okouzlila!
Přípravy na americkou premiéru (a první lety!)
I když jsme zatím neměli vymyšlený žádný konkrétní itinerář po vnitrozemí Spojených států, věděli jsme, že musíme zařídit spoustu věcí s předstihem, abychom na nic důležitého nezapomněli. Zkontrolovat platnost pasů, mezinárodních řidičáků a hlavně zajistit povolení ke vstupu ESTA do USA, to bylo na prvním místě našeho „to-do“ listu.
Hned v závěsu následovaly letenky. Hledali jsme takové, které by byly co nejpříjemnější pro naše kluky. Přece jen, pro oba to bude úplně první let v životě! Netuší, co je čeká, a my si moc dobře uvědomujeme, že i když cesta do USA nepatří k těm nejdelším, pro první setkání s letištěm, letadlem a celým cestováním to bude pro ně velká výzva. A vlastně i pro nás, jako rodiče. Proto jsme vybírali let s rozumným časem odletu – hlavně žádné brzké vstávání! – a s co nejmenším počtem přestupů a krátkou dobou čekání na letištích. Chceme, aby jejich první letecká zkušenost byla co nejhladší.