Myrafälle
10.5. - 12.5.2024
5 dní
500 km
Rakousko
Polární záře u Vídně: Magie na dosah!
Prodloužený víkend jsme strávili téměř za humny. Večer jsme nasedli do auta a přesunuli se kousek pod Vídeň, k parkovišti u vodopádů Myrafälle. Přijeli jsme sice opravdu pozdě, ale nakonec jsme byli neskutečně rádi – naskytla se nám totiž možnost pozorovat polární záři! Asi každý už ví, že i v našich zeměpisných šířkách je možné spatřit tento unikátní přírodní jev.
Když jsme byli v roce 2021 na podzim na severu Švédska, poprvé se nám naskytla možnost pozorovat toto přírodní divadlo. Nabité částice ze Slunce narazí do atmosféry Země a způsobí tak světélkující noční oblohu. Na severu je tato podívaná většinou v odstínech zelené, protože daný jev probíhá ve výškách 100 – 300 km. Zatímco u nás můžeme vidět polární záři zbarvenou do červena, protože částice narazí na atomy kyslíku ve vyšších vrstvách atmosféry (nad 300 km). Sama můžu říct, že pozorování polární záře daleko na severu byl pro nás opravdu nezapomenutelným zážitkem. A teď, i když jen v červených odstínech, se nám tento zázrak ukázal tak blízko domova!
Ranní klid u Myrafälle a adrenalin v soutěsce
Po snídani jsme se vydali na průzkum vodopádů Myrafälle. Jedna z největších výhod nočních příjezdů je, že ráno máte přírodu sami pro sebe! Žádné davy turistů, jen my, šumění lesa, dřevěné lávky a tiše padající voda. Nikam jsme nespěchali, a tak jsme udělali malou odbočku na nedaleký vrchol Hausstein. Ten se pyšní nejen krásným křížem, ale i super výhledy do celého údolí.
Odpoledne jsme se ještě přesunuli do horského sedla Muggendorf, odkud jsme se vydali do malé, zato nesmírně atraktivní soutěsky. Tato přírodní lokalita je známá svými dramatickými skalními útvary a malebnými výhledy, ale nabízí mnohem víc! Celá trasa je jednosměrná a rozhodně doporučujeme vzít si čelovku, protože vás čeká několik tunelů, sestupů přímo nitrem skal a někdy i ne zrovna nejbezpečnější žebříky. Část žebříků se sice dá obejít, ale jiné ne, a proto je důležité zvážit, zda danou trasu zvládnete. Našemu Filďovi bylo sice jen pět, ale na skalách a žebřících je jako doma, takže jsme ho jen jistili. Konec trasy nám pak zpříjemnil oslňující západ slunce. Byl to den plný nečekaných překvapení a pořádné dávky dobrodružství!
Hohe Wand: Mlha, slunce a inspirativní setkání
Zdravě unavení odpočíváme večer v pohodlí karavanu a ještě před usnutím plánujeme program na zítřek. Parkujeme ve výšce okolo tisíce metrů nad mořem na plošině Hohe Wand, takže noc je ještě malinko chladnější – což nám ale nevadí, aspoň se nám lépe spí. Ráno se probouzíme do menší mlhy, ale to nás přece nemůže odradit!
Balíme batůžky na celý den a vyrážíme nejdříve okolo místní farmy. Kluci si tam mohou vejít přímo do výběhu a pohladit si všechno, čeho se nebojí – vždycky je to pro ně zážitek! Pak už se vydáme na lesní cestu, která nás zavede až na okraj skalní stěny Hohe Wand. Po cestě potkáváme starší český pár, se kterým se dáme do řeči a nakonec spolu jdeme více než hodinu. Jsou to také vášniví cestovatelé, kteří bydlí sice v Rakousku, ale jako důchodci procestovali už celý svět. Dost mi připomínají moje prarodiče! Dostáváme od nich spoustu cestovatelských rad, které si určitě vezmeme k srdci. Taková nečekaná setkání na cestách jsou prostě k nezaplacení!
Den plný překvapení
Přesně na oběd jsme došli k vyhlídce Skywalk. Je sice placená, ale ty výhledy! Stojí opravdu za to. A hlavně je to s dětmi mnohem bezpečnější než se vydávat k samotnému okraji skály, jen abychom něco viděli. Po cestě zpět jsme v lese objevili Marečkův nejoblíbenější lesní stroj – harvestor! Takže fotka byla naprostou nutností.
Pozdní oběd jsme si dali v pohodlí našeho karavanu a pak už zase zpátky do tenisek! Vyrazili jsme na protější kopec, kde nás čekalo spousta menších zastavení plných dětských atrakcí. Našli jsme tu bludiště, houpačky, lamí farmu a dokonce i venkovní kino, kde zrovna běžel film o dinosaurech. Na konci celé cesty nás čekala opět super vyhlídka, kterou umocňovala blížící se bouřka. Byl to skvělý den plný objevování a zábavy!
Naše cesty nejsou jen o poznávání nových míst, samotných túrách nebo jízdě, ale i o vzdělávání kluků přímo na cestách. Poznávání fauny a flóry už bereme jako samozřejmost, ale s přibývajícím věkem přibývají i povinnosti, větší zodpovědnost a samostatnost.
A tak, pokud kluci chtějí na konci dne odměnu v podobě zmrzliny, musí si o ni umět říct sami. A je jedno, jestli jsme zrovna v Rakousku nebo v jiné cizí zemi. Primárně se učí anglicky, ale pokud narazíme na místní, kteří mluví jen německy, větu jim prostě řekneme, oni se ji naučí a pak můžou vyrazit pro zmrzku. Pohled na malého Fildu, který vychází se zmrzlinou v ruce, je k nezaplacení.
Tu hrdost vidíte už z dálky!
