Skrytý poklad Norska
5. týden na cestě
ostrov s papuchálky
divoká Andøya
výstup na Måtind
ocelová legenda za sklem
tiché Lofoty
Vítá nás ostrov Andøya
Z ostrova Senja se vydáváme trajektem směrem na Andøyu, další zastávka v naší severské cestě. Naložení obytky proběhlo opět hladce. Plavba trvala necelou hodinu a nabízela nádherné výhledy na otevřené moře a pobřeží obou ostrovů. Po přistání na Andøye jsme vyjeli z trajektu rovnou na louku u moře, kde se chystáme přečkat noc. Obloha se zatáhla a začalo po hodně dlouhé době opět pršet. Na ostrově máme kromě objevování přírody také velký úkol, najít po 4 týdnech první kemp. kde si budeme moc všechno vyprat a hlavně vysušit v sušičce.
Z pláže až do nebe
Výstup na Måtind patří k vrcholům nejen doslova ale i obrazně. Říká se, že se jedná o jeden z nejkrásnějších treků na Andøye. Trasa začíná na parkovišti u silnice Bleiksmarka. První naše kroky vedou pozvolna vzhůru přes otevřenou krajinu porostlou nízkou trávou a vřesem. Cesta není úplně dobře značená ale turisty poměrně dobře vyšlapaná, tudíž se není kde ztratit. S každým metrem se otevírají úchvatnější výhledy, směrem na oceán, dramatické útesy ale i na nekonečné arktické nebe.
Samotný vrchol nám nabízí dechberoucí panoramata. Pod námi se rozbíjí vlny o skály, zatímco daleko na obzoru se ztrácí linie souostroví Vesterålen. Krásné počasí nám podtrhuje pocit, že stojíme na okraji světa. Celá trasa byla 8 km dlouhá s pěkným převýšením 370 metrů.
Když Mireček tvoří
Náš táta je mistr vzdušných záběrů. Na každé cestě s námi putuje i náš větrný dron, který se v pravou chvíli vznese k nebi a zachytí svět z úplně jiné perspektivy. Díky němu máme nejen vzpomínky ze země, ale i dechberoucí pohledy na krajiny, které bychom jinak nikdy neviděli. Ještě během cest pak Mireček všechna ta kouzelná místa skládá do videí, které nás pokaždé přenesou zpátky na cestu plnou vzpomínek a dobrodružství.
Bleiksøya plná papuchálků
Nohy sice bolí ale my máme v plánu ještě jeden výlet. Nasedáme na malinkou rybářskou loď a vyrážíme na okružní plavbu kolem ostrova Bleiksøya. Malá výprava do velkého ptačího království. Skalnaté pobřeží je obsypané tisíci ptáky, vidíme racky, kormorány, orli a nejpočetnější skupinu tvoří právě papuchálci. Kolem 80 000 papuchálků přiléta každoročně 14. dubna na ostrov, aby zde hnízdili. Jedná se mořského ptáka severu, snadno rozpoznatelného podle svého barevného zobáku, který v létě září oranžovou, žlutou nebo červenou barvou. Jeho komický vzhled s černobílým „frakem“ a nemotornou chůzí na pevnině kontrastuje s obratností, kterou předvádí ve vzduchu i pod vodou. Hnízdí na útesech, kde si vyhrabávají nory. Jsou výborní lovci, pod hladinou dokáží chytit i několik ryb najednou, které si rovnoměrně skládají na ostnatý jazyk do zobáku. Nad tím vším tiše krouží tři mořští orli, kteří mají na vrcholu svá hnízda. Z výšky pozorují dění pod sebou a když uloví papuchalka, letí s kořistí zpět, aby nakrmili svá mláďata. Příroda v nejčistší, nejdrsnější i nejkrásnější podobě.
Večer usínáme v obytce plni dojmů z celého dne a už teď se těšíme co nám přinese zítřek.
Pobřeží plné pokladů
Nad dramatickými útesy stojí mnoho majáků, mezi ten ikonický patří maják Andenes, strážce severního moře a symbol konce světa. Jen kousek odtud míjíme Andøya Space – místo odkud startují výzkumné rakety NASA a evropských vesmírných agentur. Klidné arktické nebe se tak občas rozzáří výbuchem vědy.
Cestou podél pobřeží nacházíme jedinečné odpočívadla – designové útulny a záchody navržené norskými architekty, které ladně zapadají do krajiny a zároveň nabízí útočiště před větrem. Kluky nejvíce zaujal záchod s proskleným výhledem, který jde proměnit na mléčné sklo.
Ocelová legenda za sklem
Frčíme směr Lofoty, jenže při projíždění malého města Stokmarknes, nás zaujme zajímavý objekt. V tomto malém městečku se zastavil čas, aspoň pro jednu legendární loď. Uprostřed moderní budovy Hurtigrutemuseet stojí za sklem skutečný kolos: loď MS Finnmarken z roku 1956. Je to fascinující pohled, jako bychom procházeli kolem obra z minulosti, který kdysi brázdil norské pobřeží, a teď odpočívá v suchém doku, chráněný před větrem a slanou vodou. Procházíme nejen kolem ní ale i uvnitř, je to jako dobrodružná cesta časem. Můžeme si projít kajuty, strojovnu, paluby ale i restaurace v původním stavu, které jsou funkční. Můžete se tedy na palubě zastavit na kávu nebo i na menší oběd. Skleněná konstrukce budovy umožňuje sledovat loď z různých úhlů, v noci je navíc krásně osvětlená. Pro milovníky moře, historie a norské kultury je tohle místo naprostý poklad.
Krátká zastávka na rušných Lofotech
Lofoty, v hlavní sezóně je to turistický blázinec. Když jsme byli na Lofotech poprvé v roce 2021 turistů bylo jako šafránu. Na nejexponovanějších místech bylo jen pár lidí a tak jsme si typické červené nebo oranžové domky v Nusfjordu natáčeli dronem a fotili prázdné ulice. Hlavní atrakce jsme si tedy prošli již v minulých letech a tak si teď užijeme Lofoty z úplně jiného pohledu. Chystáme se vyhledat místa, kam většina turistů nechodí. Velkým překvapením byla cesta přes písečný záliv. Bohužel o fotky jsme přišli ale tak i to je důvod se na místo vrátit za čas znovu.
Bez turistických davů jsme mohli skutečně vnímat atmosféru ostrovů, poznávat jejich skryté krásy a načerpat energii z přírody. Ať už jsme seděli na skalách s výhledem na rozbouřené moře, nebo sledovali západ slunce nad horami, každý okamžik byl autentický a neopakovatelný.
Lofoty nám ukázaly, že i v nejrušnější sezóně je možné najít klid a ticho, stačí jen vědět, kam se vydat. Tento zážitek z cestování v době, kdy je ostrov téměř opuštěný, zůstane v našem srdci navždy. A příště, když se budeme těšit na další dobrodružství, víme, že někde na severu nás čeká místo, kde čas plyne jinak – v klidu, ve spojení s přírodou a bez zbytečných turistických shonů.
