Cesta do Finska
1. týden na cestě
Zoo Lódź
2 dny na pobřeží Graňsku
18 hodin na trajektu do Stockholmu
12 hodin na trajektu do finského Naantali
Orientarium zoo Łódź
Navštívili jsme během našich cest mnoho zoologických zahrad ale tahle nás opravdu nadchla. A víte z jakého důvodu? Téměř čtvrtina zoo je situována v jenom z nejmodernější pavilonů v Evropě věnovaný fauně a flóře jihovýchodní Asie. Najdete zde obří výběhy pro opice, krokodýli, tučňáky, lemury, akvárium se žraloky a rejnoky ale také stádo slonů indických. Kteří mají neskutečně krásný i venkovní výběhy, kde návštěvníci prochází přímo nad hlavami slonů po promenádě, která má zelenou střechu. Vlastně většina pavilónů a stánků s jídlem je v přírodním duchu s již zmíněnou zelenou střechou. Výběhy jsou vytvořeny tak, aby návštěvníci byli se zvířaty v co nejbližším kontaktu. Zatímco v Brně se na žirafy díváme z poměrně velké dálky, zde je můžete krmit téměř z ruky. Co na kluky ještě udělalo velký dojem byl motýlí dům. Malý, velcí, obří i pestrobarevní bezobratlovci, poletovali nad našimi hlavami a vůbec jim nevadilo, že kolem nich chodí propocení turisti. Uvnitř bylo přes 50 stupňů a vlhkost 90 %. Marečka zaujalo líhniště motýlů, kde exotické kukly různých velikostí visely hlavou dolů jak netopýři. Celkově byla zoo strašně zajímavá a i přes tropické teploty jsme polovinu návštěvy strávili v klimatizovaných pavilonech.
Byla to super zastávka při naší cestě do Gdaňsku na loď.
Cesta z Polska do Švédska
Za posledních pár let už jsme na trajektech strávili nějaký ten pátek. Tento rok jsme si vybrali již nám známou trasu Gdaňsk – Stockholm. Z přístavu odplouváme v 6 večer a kromě návštěvy kajuty nás čeká také hned zastávka z dětské koutku. Letos jsme jeli v jiný den, než loni a tím pádem jedeme se stejnou společností ale jinou lodí. Po malé večeři si dáme sprchu a jdeme na kutě. Vlny začínají být čím dál větší ale kluci to mají na háku. Spí jak Šípkové Růženky. Tím, že máme klasicky kajutu bez oken, probouzíme se až pozdě ráno. Dáme si malou snídani a už vyhlížíme švédskou pevninu.
První den ve Finsku
Včera jsme přijeli do Finska a už dnes jsme nečekaně narazili na pracovní příležitost, po cestě do národního parku na nás mrkla cedule se samosběrem jahod. A tak jsme neváhali a se zvědavostí jsme ihned odbočili doleva. Pán ve stánku nám zvážil prázdné kyblíky, aniž by věděl, že jeden slouží na zvracení a druhý na praní prádla případně na ryby, které chyneme. Teď už však svižně kráčíš k řádku 58, kde nás čekají sladké jahůdky. Prvních 30 si dávají kluci do pusy a až potom začínají sbírat do kyblíků. Máme za sebou asi 3 metry sběru a už teď víme, ze jich máme víc než se nám vleze do karavanu. Odmítla jsme klukům udělat v karavanu marmeládu, toho plynu by bylo škoda ale nějak se zpracovat musely. Tak teď máme 3 krabičky v lednici, další zaplnili větší část mrazáku, z některých se udělal neplánovaný oběd. Něco jsme dali kamarádům z ČR a zbytek čeká, až je sníme.
Finský jih aneb první národní parky
Výhodou ve Skandinávii je, že jsou tady úžasné národní parky, rezervace a zajímavosti na každém kroku. Není tedy kam spěchat a každý den si užíváme klidu, procházek v lesích, rybaření a celkově přírody.
Příroda nás tak rozhodila, takže kluci chodí spát až po 10 večer a podle toho vypadá i vstávání. Takže dost často vyrážíme na cestu až po 10. Užíváme si to zde plnými doušky
