Tauplitz
28.9. - 30.9.2023
Tauplitz, Loser
solné doly, výhledy na Dachstein
11 km alpské pohody a dechberoucích panoramat
Tauplitz byla naše první zastávka a hned trefa do černého. Auto necháváme na parkovišti, dáváme lehký oběd a vyrážíme na zhruba 11kilometrovou trasu, která příjemně kombinuje roviny i stoupání. Cestou k vrcholu Traweng objevujeme fascinující jeskyni – nejen s dechberoucím výhledem do krajiny, ale i s nádhernými skalními okny, která působí skoro pohádkově.
Na zpáteční cestě míjíme tři malá jezera, kde to žije: ryby pod hladinou, kachničky na břehu a dokonce i jeden malý had, který si užíval podzimní slunce. Podzim v Alpách má jedinečné kouzlo – noci jsou už příjemně chladné, přes den ale panuje teplo, jasná obloha a nekonečná panoramata hor. Přesně ten druh cestování, který milujeme.
Letní carvingové obloučky
Ráno se znovu probouzíme do dokonale slunečného dne. Po snídani balíme batohy a vyrážíme na poslední vrcholky, které nám předchozí den zůstaly nedobyté. Odměnou jsou parádní výhledy, přesně ty, kvůli kterým se do hor člověk vrací znovu a znovu.
Cestu dolů volíme netradičně – po sjezdovce. A rázem z toho není jen sestup, ale malý trénink na zimu. Kluci popadnou turistické hůlky, drží se jich jako lyžařských paliček a scházíme dolů ve stylu carvingových obloučků. Smích, závodění a radost z pohybu – a ani si nevšimnou, že máme v nohách dalších 12 kilometrů.
Odpoledne se přesouváme na další panoramatickou trasu, tentokrát na vrchol hory Loser. Ještě krátká procházka před večeří, poslední výhledy dne a pomalé loučení s horami. Když se blíží půl osmá večer, kluci už jsou zachumlaní pod peřinou, odpočívají a dobíjejí baterky. Den plný pohybu, slunce a hor končí přesně tak, jak má.
Solný důl v Bad Aussee
Sobotní počasí nám tentokrát příliš nepřálo, a tak místo výletu do přírody volíme plán B. Míříme pod zem – a ne jen tak ledajakou. Společně s novými kamarádkami vyrážíme do největšího aktivního solného dolu v Rakousku, který se nachází nedaleko města Bad Aussee, přímo pod horou Loser.
Prohlídku máme naplánovanou na jednu hodinu, takže přijíždíme za pět minut dvanáct a při parkování na malém parkovišti s trochou štěstí zabíráme místo právě po odjíždějícím autobusu. Načasování téměř dokonalé.
Hned po zakoupení lístků přichází první zábavná část, hlavně pro kluky a kamarádku Medu. Všichni dostáváme bílé hornické oblečení. Není to sice poslední výkřik pařížské módy, ale má jednu obrovskou výhodu – nemusíme se bát, že by se děti v dole ušpinily.
Průvodce nás následně vede spletí štol, jejichž stěny jsou tvořené kamennou solí. Barvy, struktury a neustále se měnící tvary horniny jsou fascinující a člověk má chvílemi pocit, že se ocitl v úplně jiném světě. Jenže tenhle důl neskrývá jen geologické krásy, ale i silný příběh historie.
Právě zde, v dole v Altaussee, našla během druhé světové války na několik let úkryt díla mistrů jako Michelangelo, Dürer, Rubens, Vermeer a mnoha dalších. Nacisté tehdy systematicky vykrádali veřejné i soukromé umělecké sbírky a plánovali jejich vystavení v budoucím Führerově muzeu v Linci. Do té doby však bylo nutné umění bezpečně uložit – a solný důl s konstantní teplotou a vlhkostí byl ideálním místem.
Když se válka chýlila ke konci a porážka Německa byla nevyhnutelná, rozhodli se nacisté, že ukořistěná díla raději zničí, než aby padla do rukou spojenců. V dubnu 1945 proto připravili bedny s výbušninami, které měly při detonaci nenávratně zničit celé umělecké sbírky. Tyto bedny byly do dolu dopraveny pod záminkou, že jde o další umění. Naštěstí však místní havíři plán odhalili a výbušniny z dolu včas odstranili.
Dnes se hodnota zachráněných děl z dolu v Altaussee odhaduje na neuvěřitelných 6,5 miliardy dolarů.
Pro kluky ale bylo největším překvapením něco úplně jiného – dvě havířské skluzavky a také koncertní sál, kde se až do tragické nehody v Kaprunu konaly koncertní árie. Ty jsou dnes z bezpečnostních důvodů zakázány, ale i tak si návštěvníci mohou vychutnat část koncertu doplněnou o impozantní světelnou show.
Velkým benefitem celé prohlídky je také možnost stáhnout si mobilní aplikaci s českým překladem ke každému stanovišti. To ocení hlavně ti, kteří nemají hornickou terminologii v malíku – obzvlášť když je výklad veden v němčině.
Výlet, který vznikl jako náhradní plán kvůli špatnému počasí, se nakonec stal jedním z nejsilnějších zážitků celé cesty.
