Jarní Slovinsko
2.2. - 10.2.2024
9 dní
1 600 km
Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko
V posledních letech se nám jarní prázdniny opravdu mění v ty jarní, a letos tomu nebylo jinak. Sice jsme s sebou sbalili lyže, ale plán byl jasný: zamířit spíše na jih, do Slovinska a pak si užít moře v Chorvatsku!
První den jsme dojeli až do známého rakouského střediska Bad Kleinkirchheim. Pyšní se několikakilometrovými sjezdovkami, a tak jsme pro vás natočili kratší video, které vám ukáže nejen krásná místa, ale i naše malé lyžaře v akci.
Změna plánu a smaragdové osvěžení
V údolí ale panovala velká obleva, a tak nás vysoké teploty od dalšího dne na lyžích odradily. Přesunuli jsme se tedy přes sedlo Arnoldstein dál na jih, do Slovinska. Marečka bohužel přepadla teplota, takže se naše tempo výrazně zpomalilo. Udělali jsme jen malou, ale kouzelnou zastávku v místě zvaném Zelenci.
Tato přírodní rezervace se smaragdovým jezírkem a bohatou faunou i flórou je malým kouskem ráje nedaleko Kranjske Gory. Nejlákavějším místem Zelenců je právě smaragdově modré jezírko, ve kterém pramení řeka Sava Dolinka. Obklopují ho půvabné dřevěné můstky, a co je fascinující, stálá teplota vody je kolem 6 °C, takže jezírko v zimě nikdy nezamrzá. Tahle oblast je zkrátka nádherná v každém ročním období!
Spontánní plány a vlakové překvapení ve Slovinsku
Nevím, jak je to u vás, ale u nás se dovolené moc neplánují. Před cestou si sice většinou nachystáme body, které bychom chtěli vidět, ale jasný plán cesty nikdy nemáme. Vše se pak odvíjí od aktuálního počasí a celkového naladění posádky. A právě proto vznikl náš další výlet úplně náhodou!
Měli jsme namířeno k Bohinjskému jezeru, nicméně tahle oblast není obytkářům zrovna zaslíbená. Je tu spousta zákazů pro karavany, a tak jsme jeli téměř na jistotu na stellplatz v městečku Bohinjska Bistrica. Po příjezdu jsme však zjistili, že stellplatz nefunguje – závory a automat svítily celé na červeno. Věděli jsme, že další místo moc nenajdeme, a tak jsme se rozhodli přespat přímo před závorami. Bylo to hned vedle vlakového nádraží, takže jsme měli jistotu, že nikomu nebudeme vadit. A i přes to, že bylo -7 °C, tekla zde voda! Tak jsme doplnili a vypustili vodu – naštěstí servisní místo bylo ještě před stellplatzem.
To, co jsme však viděli hned po příjezdu, nás docela nadchlo. Přijelo asi deset aut a během patnácti minut už najížděli na vlak. Nedalo nám to a šli jsme se zeptat, zda by bylo možné naložit i takový kolos, jako jsme my. Pán se jen zasmál a řekl: „No problem!“ Co myslíte, vydáme se vlakem do tunelu?
Fešák poprvé vlakem: Adrenalin v tunelu!
A tak jsme změnili plán cesty! Místo lyžařského střediska Vogel pojede zítra ráno náš Fešák poprvé vlakem. Myslím, že není moc vlaků, které by dokázaly naložit takové karavany, jako je ten náš. Kluci vstávali dřív než obvykle a nejraději by ani nesnídali, chtěli hned vyrazit! Odjíždí nám to v devět, takže jsme se stihli v pohodě nachystat.
Přijíždí vlak a pan průvodčí k nám přijde s otázkou: „Jak to máte vysoké?“ Mírně pokrčíme rameny a odhadujeme 3,1 metru. Pán už se moc nesměje a říká, že to bude problém. Tři metry jsou v pohodě, ale 3,1 už je na hraně. Chvilku přemýšlíme, metr nemáme. Napadlo mě však použít naši teleskopickou tyč ke kameře, která má přesně tři metry. Vysuneme ji, přiblížíme k autu a v nejvyšším místě máme tři metry! Výborně, můžeme vyrazit!
Čeká nás necelých 40 km na korbě vlaku a další velké dobrodružství. To začíná hned za nádražím, kde vjíždíme do 10 km tunelu. Uvnitř je to strašidelné a šíleně tam fouká! Karavanem to pěkně lomcuje, až máme strach, že se převrátíme.
Nakonec ale všechno dobře dopadlo a náramně jsme si to užili! A Filípek si konečně mohl zařídit sám.
Jel z vás už někdo karavanem na korbě vlaku?
Vlakové dobrodružství pokračuje: Do nitra Postojné!
Vlakové dobrodružství pokračuje… ale tentokrát už bez našeho Fešáka. Nechávám karavan na parkovišti a běžíme ke vchodu do světoznámé jeskyně Postojna. Máme asi jen deset minut do začátku prohlídky, lidi už čekají a my s hrůzou zjišťujeme, že lístky se prodávají na druhém konci promenády! Nechávám kluky u vchodu a běžím, seč mi síly stačí, abych to stihla. Pokud bych to nestihla, další prohlídka je až za dvě hodiny! Doběhla jsem na vteřinu přesně, jako poslední ukazuji lístky a dveře se za námi zavírají. Následuje téměř dvouhodinové dobrodružství pod zemí.
Nejdřív nasedáme do vlaku, který nás odveze 1,8 km hluboko do nitra jeskyně. Teprve tam začíná náš pěší okruh s výkladem. Jeskyně v Postojně je, i co se světového významu týče, velmi známá. Patří mezi největší jeskynní komplexy vůbec – posuďte sami: celý systém jeskynních síní a chodeb čítá přes 24 kilometrů a největší síň je tak obrovská, že se v ní dají pořádat koncerty, což se skutečně také děje! Na pěší trasu (cca 1,5 km) těmi nejhezčími částmi jeskyně se musíte vydat vláčkem, který vás deset minut veze do nitra (asi 3,5 km). Je to zkrátka podzemní svět, který bere dech!
Největší zajímavostí podzemního světa Postojné byl pro nás bezesporu živočich jménem macarát jeskynní, neboli olmy. Jedná se o fascinujícího endemita, který může žít až 100 let a přežít i několik let bez potravy! Mají dokonce neuvěřitelnou schopnost regenerace, i když jejich život skončil pouze v larválním stadiu.
Jeho vzhled je více než zajímavý: má protáhlé tělo velké asi 20 cm, bez pigmentu a zraku. Hlavním znakem jsou keříčkovité žábry, které mu dodávají téměř pohádkový vzhled. Je právem symbolem slovinského přírodního dědictví. V jeskyni Postojna byl v roce 1768 objeven vůbec první macerát. Je však smutné, že kvůli narůstajícímu znečištění podzemních řek jsou dnes macaaráti ohroženým živočišným druhem. Setkání s tímto unikátním tvorem byl pro nás silný zážitek!
Odpočinek u moře: Chorvatské pobřeží mimo sezónu
Čekala nás dvoudenní zastávka na chorvatském pobřeží. Čas na odpočinek, moře, písek a dlouhé procházky. Teplota se držela okolo 15 stupňů, a když zasvítilo sluníčko, pocitově bylo i přes 20! Ideální počasí na výlety na kolech… které bohužel nemáme, vezeme s sebou jen lyže!
Tip pro karavanisty mimo sezónu: Jen takový tip pro ty z vás, kteří by chtěli navštívit Chorvatsko v zimě. Jak asi víte, na pobřeží není úplně jednoduché najít stání mimo kempy a stellplatzy. V létě je to samozřejmě hračka, kempů je spousta. Nicméně v zimě najdete také kempy, které sice nejsou v plném provozu, ale mají otevřeno! To znamená, že zde můžete zakempovat, udělat full servis (vylít šedou vodu, doplnit čerstvou) a někde se dají najít i otevřené sprchy a záchody. Což je obrovské plus, zejména na delších cestách, kdy se každý kousek komfortu počítá!
Z Chorvatska do Bosny: Tajemství Željavy podruhé (a potřetí!)
Po pár dnech na liduprázdných plážích opouštíme pobřeží a vracíme se trochu přes hory opět do vnitrozemí, až k bosenským hranicím. Již potřetí jdeme navštívit bývalé jugoslávské vojenské letiště Željava. Proč sem míříme, když už jsme tu byli? Protože tak, jako se mění krajina, i tohle místo prochází dost zásadními změnami.
Ještě před pár lety to byl nebezpečný prostor plný policejních hlídek, které to tu kontrolovaly 24 hodin denně. Evropská unie však přispěla k odminování oblasti, a tak se letiště stalo dostupnějším a hlavně bezpečnějším místem, které skrývá obrovskou část vojenské historie bývalé Jugoslávie. Nyní už je letoun Douglas C-47 oficiálně přístupný veřejnosti a i lépe dostupný uvnitř. I podzemní protiatomové bunkry, které sloužily jako hangáry pro šedesát letounů MiG-21, jsou nyní častěji přístupné a díry jsou vybetonované pro větší bezpečnost.
Pro kluky to byl opět velký zážitek, zatímco pro nás spíše vzpomínka a také zamyšlení nad tím, jak jsou lidé bezohlední a postupně začínají letoun rozebírat a ničit. Je to škoda, ale i tak je Željava fascinující místo s pohnutou historií.