Jarní prázdniny
7.2. - 14.2.2025
8 dní
2 300 km
Rakousko
Jarní prázdniny po našem: Lyže, turistika a plány B
Jarní prázdniny máme obzvlášť v oblibě! Poslední roky se snažíme kombinovat bílé svahy s horskými túrami, a ani tentokrát to nemělo být jinak. Naštěstí nemíváme vždycky úplně striktní plány, takže nás nepřekvapí ani situace, se kterými jsme na začátku vůbec nepočítali.
Hned druhý den se totiž opakovala „klasika“ z loňských jarních prázdnin – táta onemocněl. Místo plánovaného lyžování jsme tak museli rychle vymýšlet alternativní program. Mým hlavním cílem bylo dostat kluky co nejvíce ven, aby si Mireček mohl v klidu odpočinout a nabrat síly.
První zastávkou se proto stal Cumberland Wildpark Grünau. Strávili jsme tam více než půl dne, nachodili skoro 8 kilometrů a všem to můžeme jen doporučit! Byl to skvělý den plný zvířat a čerstvého vzduchu, přesně to, co jsme v tu chvíli potřebovali.
Olympijský den na Kasbergu: Závodníci v plné akci!
Druhý den se tatínkova zdravotní situace naštěstí malinko zlepšila, a tak jsme s radostí vyrazili na svah! Počasí nám přálo – krásné sluníčko, sjezdovky čerstvě upravené rolbou a kluci se mohli těšit na svůj velký olympijský den. V lyžařském středisku Kasberg se totiž konal den plný lyžování, soutěží a zábavy přímo pro děti!
Už od první disciplíny se kluci cítili jako opravdoví sportovci a své úkoly plnili s obrovským úsilím. Žádná jazyková bariéra jim nevadila, buď hned věděli, co mají dělat, nebo všechno dokonale odkoukali od svých malých soupeřů. My jsme si lyžování tentokrát moc neužili. Spíš jsme odpočívali, fandili a čekali, až kluci splní všech dvanáct disciplín, které byly rozmístěny po celém středisku. Zabralo nám to téměř celý den, ale ta radost v jejich očích! V dolní stanici lanovky pak na ně čekala velká odměna v podobě balíčku s překvapením. Byl to skvěle strávený den, plný sportovního zápalu, smíchu a nezapomenutelných zážitků na sněhu!
Místo lyží mačky: Samota v horách a dechberoucí výhledy
Je pravda, že podmínky nebyly úplně zimní, jak bychom si možná přáli. A tak jsme bez váhání vyměnili lyže za pohorky a mačky! Následující tři dny jsme se toulali v horském prostředí téměř sami. Je to opravdu nádherný pocit, být obklopen přírodou, poslouchat jen první nesmělé jarní ptačí zpěvy, které jsou ovšem spolehlivě doplněny o křik našich kluků. Ten se s přibývajícími výškovými metry sice mění spíše na tiché vzdychání, ale i tak je to pro nás ta nejkrásnější hudba.
Odměnou za vynaloženou námahu jsou pro všechny úžasné panoramatické výhledy z vrcholu Predigstuhl (1278 m). Otevírá se odsud dechberoucí pohled na masivy hor, z nichž jeden je majestátní, zaledněný Dachstein. Je neuvěřitelné, že i na takovou vzdálenost jsou vidět běžkařské trasy přímo na protějším ledovci.
Následující den jsme se přesunuli k jezeru Traunsee. Tam jsme si prošli fascinující soustavu tunelů a cestou zpět si užili i lehce zajištěné cesty, které vedou přímo po břehu jezera. Každý den přináší nové dobrodružství a odhaluje, jak moc rozmanité jsou Alpy i mimo klasické lyžařské sezóny!
Prašan v Zauchensee a klid na farmě
Konečně nám začalo krásně sněžit! Hned jsme nazuli lyže a vyrazili na zasněžené svahy střediska Zauchensee – Flachauwinkl. Areál je obrovský, takže jsme dávali pozor, aby se nám kluci neztratili. Jízda v čerstvém prašanu byl zážitek! K autu jsme se dostali až po páté, kdy už bylo parkoviště skoro prázdné. Večer jsme se přesunuli na nedalekou farmu.
Dachstein: Nad mraky a do nitra ledovce
Poslední den nám předpověď hlásila opravdu škaredé počasí. K našemu překvapení však bylo ráno dole mlhavo, ale webkamery ukazovaly na nejvyšších vrcholech azuro! Okamžitě padlo rozhodnutí: zkusíme vyjet na parkoviště pod Dachstein, vyvezeme se lanovkou pod vrchol a uděláme si celodenní zimní túru. První překvapení nás čekalo hned při nástupu na lanovku, když se nás zeptali, zda chceme na „balkon“. Šli jsme do toho! Byl to neskutečný zážitek – stát za jízdy na střeše obří lanovky s panoramatickými výhledy. Vrchol nás sice přivítal menší vichřicí, ale i dechberoucími výhledy, které doplňovala inverze v údolí. Pro kochání se výhledy jsme využili i Stairway to Nothingness a následně se vydali do útrob ledovce.
Po asi sto fotkách jsme vyrazili po upravené cestě směr Seethalerhütte. Nebyla to pro kluky úplně nejlehčí cesta, ale myslím, že nakonec byli moc spokojení. Na chatě jsme si dali polévku a nakrmili ještě krkavce, kteří tam kroužili. Cestu zpět jsme málem nestihli poslední lanovku! Byl to den plný nečekaných zážitků a úžasných výhledů, které se nám vryly do paměti.
