deník Marka
Náš větší cestovatel si pečlivě zapisuje každý dobrodružný okamžik ze svých cest, aby mu žádný vzpomínkový poklad neutekl.
První cestovatelský deník sedmiletého dobrodruha
Letos v létě jsme podnikli další dlouhou cestu do Skandinávie, na kterou jen tak nezapomeneme – strávili jsme sedm týdnů na severu Evropy, projeli celé Finsko až na slavný Nordkapp, a zpět jsme se vraceli přes norské fjordy a ledovce. Ale tentokrát to nebyla jen další dovolená. Tentokrát to bylo něco víc. Náš Mareček si totiž na tuto cestu zabalil svůj první cestovatelský deník.
Deník dostal od své paní učitelky na konci první třídy jako odměnu a motivaci – a ta opravdu fungovala. Od prvního týdne se do psaní vrhl s nadšením. Každý týden si vyhradil chvíli, aby se zamyslel nad tím, co zažil, co ho zaujalo, rozesmálo nebo překvapilo. Často si již během týdne dělal na různé útržky poznámky, jak se jmenoval daný trajekt nebo národní park, aby nic nezapomněl. Do deníku si pak zaznamenával ty nejdůležitější momenty – ať už to bylo spaní v karavanu pod polárním sluncem, plavání v chladném jezeře, první pohled na pižmoně v divočině, nebo návštěva zajímavého muzea.
K textům pak přidával vlastní obrázky – maloval třeba severskou přírodu, ryby, které jsme chytli, nebo mapku místa, kde jsme právě byli. Deník si obohacoval i o různé drobnosti: vlajky států, samolepky z parků nebo výstřižky přímo z brožur národních parků.
Co týden, to nová kapitola malého dobrodruha.
A protože jsme se z cest vrátili těsně před koncem prázdnin, strávil jejich závěr ještě u babičky a dědy na Slovensku. Ani tam deník nezůstal zavřený! Pokračoval dál a s velkým zaujetím popisoval práci na zahradě, jak pomáhal dědovi na traktoru nebo jak s babičkou jezdil na nákupy. Z běžných dní vznikly krásné vzpomínky, které by možná jinak vyšuměly – ale díky deníku se nám zachovají na dlouhá léta.
Tenhle deník se pro nás stal více než jen hezkým suvenýrem z cest. Je to obraz světa viděný dětskýma očima – autentický, upřímný a plný radosti. A věříme, že tímto to všechno jen začíná. Psaní deníku se stalo přirozenou součástí našich cest a výprav. A kdo ví, třeba za pár let budeme držet v ruce už několik svazků dětských cestovatelských vzpomínek
Dětské stopy na vrcholcích
Mareček s bráchou už dávno nepíší jen obyčejný cestovatelský deník. Jejich zápisky mají mnohem větší váhu. S vášní se propisují do vrcholových knížek, těch tichých svědků lidské námahy na nejodlehlejších místech. Kdysi jsem tuhle kronikářskou štafetu držela já, ale dnes už s hrdostí sleduji, jak kluci s vervou přebírají roli pamětníků.
Stopa v knize, jistota na stezce
Možná se to někomu zdá jen jako malichernost, pouhý podpis na papír. Ale my víme své. Před více než deseti lety nám obyčejný zápis do vrcholové knihy v rakouských Alpách možná nezachránil život, ale rozhodně nám zajistil bezpečný návrat.
Vzpomínám si na ten krásný den, kdy jsme se vydali na Hochtor. Jako vždy, cesta vzhůru byla plná smíchu, focení a kochání se okolní krajinou. Nikam jsme nespěchali. Někde pod vrcholem nás předběhl horský vůdce s klientem. Jejich jména a čas výstupu se brzy objevily ve vrcholové knize. Když jsme konečně dorazili na vrchol my, pohled na jejich zápis nám okamžitě prozradil, že se čas nachýlil k večeru a naši předchůdci mají před námi už hodinu náskok. Čekala nás ještě náročná hřebenovka a dlouhý sestup k chatě.
Do chaty jsme dorazili až za tmy, unavení, ale šťastní. A tam, u dveří, už na nás čekal ten horský vůdce. S úlevou se nás ptal, zda jsme v pořádku. Tahle zkušenost nám navždy vryla do paměti, že i zdánlivě bezvýznamná maličkost, jako je zápis do vrcholové knihy, může v horách zabránit velkému neštěstí. Od té doby kluci s ještě větší pečlivostí zaznamenávají své stopy v těchto tichých svědcích hor.